Orlickohorské sváteční kroje pod lupou

Orlickohorské sváteční kroje pod lupou

Již uplynula delší doba od sepsání posledního článku o našich krojích. A vlastně ještě nebylo detailně popsáno, jak vypadají.

Po získaných zkušenostech, se na celou problematiku podívám trochu jinak. Naznačím, jak si postupně celý kroj opatřit. 

Pokusím se odlišit rozdíly mezi kostýmem a krojem. Kroj je lidové oblečení, které se postupně vytvářelo a mělo na něj vliv mnoho podmětů. Krajina ve které člověk žil, majetkové poměry nositele, doba ve které se kroj nosil a řada dalších věcí. Na rozdíl od kostýmu, který je uměle vytvořen a má spíše evokovat dojem, že se o kroj jedná. 

V článku se také pokusím vyzdvihovat řemeslnou náročnost, autentičnost, jelikož tyto vlastnosti sváteční kroj odlišují nejen od „každodenního lidového oblečení“, ale především od svérázu (svéráz je styl, kdy se určité prvky z krojů přenášejí do běžného, městského oblečení).

Nejprve odpovím na otázku, jaký je rozdíl mezi východočeským a Orlickohorským krojem? Při vytváření Orlickohorského kroje jsme vycházeli z představ o podobě Východočeského svátečního lidového kroje v jeho ranější podobě. Tedy v rozmezí v letech 1780–1830. V rámci našeho spolku jsme vyvinuli velkou snahu pro pochopení pohnutek vedoucích ke vzniku kroje a problémů, které museli předci překonávat při samotné výrobě. Zkoumali jsme příčiny, způsob a vývojové směry. Východočeský kroj vlastně ani nevnímám jako konkrétní věc. Jsou to pro mě spíše jakési mantinely (střih a základní podoba jednotlivých komponent), kterých je potřeba se držet pro zachování autentičnosti. Jsou to nejviditelnější detaily, které odlišují náš kroj od ostatních regionů České republiky. Orlickohorský kroj pak nese sjednocující prvky našeho mikroregionu, komunity. Dalo by se říci, že oproti východočeskému kroji právě tyto „drobnosti“, dělají náš kroj skutečně živým.

Kroj jsme postupem času začali vnímat především jako nositele vrcholně řemeslně-technologické lidové tradice. Jsme přesvědčeni o tom, že sváteční oděv nevyráběli žádní neumětelové, ale nejšikovnější lidé v okolí s důrazem na „lokálno“ a přispěním všemožně dostupných místních řemesel. Proto musí každá součást kroje dokonale sedět, být příjemná na nošení a zároveň autenticky zkrášlená.

Následný společensko-kulturní efekt asi může kvalitní kroj přinést. Ovšem pozor, my rozhodně střízliví nezpíváme ani netančíme! V krojích žijeme, užíváme si každodenní výjimečné okamžiky a naše kroje tyto krásné chvíle umocňují. Nejsme folklórní soubor udržující „snad něco zanikajícího“. Naše kroje jsou součástí našich životů.

„Krásy“ kroje, které podtrhují jeho výjimečnost.

a)       vnější (to co je viditelné)

b)      vnitřní (řemeslná kvalita)

c)       emocionální (vztah majitele k „nepodstatným“ maličkostem, či odlišnostem)

Kroj symbolizuje šetrné souznění člověka s prostředím, ve kterém žije. Je v něm otisknuta jeho láska k blízkým lidem, okolní přírodě i věcem nadpřirozeným či duchovním. V minulosti bylo velice náročné sehnat kvalitní polotovary, ani dnes to není snazší. Z toho plyne důležitá poučka. Na kroji by se měl nalézat pouze kvalitní a pouze přírodní materiál!

Přináší to pak tyto pozitivní efekty:

       a) pouze z kvalitního materiálu, lze vytvořit kvalitní kroj

b) těžko dostupný a drahý polotovar nenecháte zničit špatnou prací kdejakého „řemeslníka“

c) z kvalitních polotovarů bude řemeslníkovi činit radost tvořit, což se projeví na výsledku

Také se musím zmínit o tématu výšivek, které jsou vyšity strojově.  Na takovou výšivku se nedívám skrze prsty, je-li provedena autenticky. Když to myslí člověk se svým krojem opravdu vážně, automaticky začne sám postupem času uvažovat a přát si pouze ručně vyrobený kroj, který má skutečnou duši. Ovšem takovéto přání znamená změnu ceny kroje z desetitisíců na sto tisíce korun. Také výrobní čas se prodlouží z měsíců na roky. Myslím, že kdyby naši předci tyto možnosti měli, pro zdobení běžnějšího oblečení by tuto technologii bez váhání využili. Ovšem průmyslová výšivka nedokáže plnohodnotně nahradit všechny styly zdobení a nesmí se používat tam kam nepatří! V tom vidím zásadní problém dneška. Není možné nahrazovat krumplování, specifické stehy atd., strojovou výšivkou! Také je třeba rozlišovat klasický vyšívací stroj, od automatu.

Při focení fotek pro tento článek nám vznikla zajímavá situace. Původní snahou bylo naznačit jak mají vypadat správné a jak dočasné součásti kroje, než si pořídíte ty opravdu autentické. Ale vzešlo z toho uvědomění si, proč vlastně vznikla touha po kvalitních krojích. Mnoho lidí dneska klidně oblékne věci, které vypadají staře, připomínají součásti krojů, nebo jsou to nekvalitní součásti krojů. Beru to jako smutný fakt, dědictví 20. století, ve kterém u nás proběhlo vykořenění z tradic nejen krojových… Použitá fotodokumentace se snaží i na tento kontrast poukázat. Proto budou někdy přiloženy nejen fotky kroje, ale i méně kvalitních náhrad. Teprve při samotném focení v kontrastu s krásným krojem mě došlo, proč jsme se necítili dobře v náhražkách, které jsme používali dříve pro účely historického lyžování. Konečně jsem pochopil vlastní touhu po autentickém kroji, která nás na této cestě poháněla. Snad vás pobaví i atmosféra samotných fotek, nejsme modelky, snažili jsme se co to šlo, aby byl kladen důraz na oděv, nikoliv lidské tělo 😊

Mužský kroj

Z čeho se tedy náš kroj skládá? Popíši to v pořadí, v jakém se domnívám, že je dobré si komponenty kroje postupně pořizovat:

1)      Klobouk

Jedná se o černý plstěný, případně kožený širák. Zdobíme ho černým provázkem kytičkou ovsa a černým kohoutím perem. Z úcty a na počest našich předků, viz. předchozí článek. Další individuální ozdoby jsou možné, většinou zdůrazňují mimořádnou příležitost, roční období a tak podobně.

2)      Košile

Bílá s širokými nabranými rukávy, ušita z kvalitního jemného plátna. Má vyšíváním zdoben široký límeček a rukávy. Osazena je perleťovými knoflíčky. Oproti jiným regionům se u nás škrobí jen opravdu jemně.

3)      Šátek

Může se zdát jako prkotina, opak je však pravdou. V první fázi si pořiďte nějaký obyčejný šátek. Ale časem zjistíte, že právě šátek je jeden z nedůležitějších prvků, prohlubující Váš emocionální vztah ke kroji.  Ideální je mít šátek památeční, darovaný, nebo pořízení při výjimečné události. Navíc má šátek podobnou funkci jako v moderní době kravata. Umožňuje určitou formu individuální rebelie či kreativity.

4)      Vesta

Musí být vyrobena z kvalitního sukna tmavších barev (černá, hnědá, zelená, modrá, červená), knoflíky z bílého či žlutého kovu. Je zdobena „chudší“ ornamentální výšivkou a květinovou výšivkou na zádech. Knoflíky hladké „stříbrné či zlaté“ blimburáky. Potud spíše obecná definice. Ve vestách máme lněnou podšívku. Co se týká výšivky, nepodařilo se nám nalézt jednotný vzor pro náš region. Proto, jsme jej nakombinovali z dostupných předloh a poté dotvořili vlastní námět. Tím pádem máme k takovému dílu osobní vztah. Zpětně musím přiznat, že rozmanitost a osobitost je více autentická než uniformita, ke které jsme měli i my na začátku sklon. Autentická rozmanitost je však během na dlouho trať, to nás doufejme teprve čeká. Nějak jsme začít museli a do budoucna ten kdo bude pracovat na ručních výšivkách, snad přinese více individuální rozmanitosti. Střih vesty doporučuji krátký, aby nezakrývala opasek. Na začátku při zkouškách si volíte, jestli budete nosit vestu zapnutou či nikoliv! Tak se pak nedivte, že Vám v druhé pozici dokonale nesedí. Do vesty doporučuji zakomponovat dvě náprsní kapsy, je to praktické. Někde se nosily vesty do pasu a opasky se zapínaly přes zapnutou vestu.

5)      Ponožky

Bílé vlněné podkolenky. Asi netřeba více rozepisovat… Snad jen osobní poznatek s krojem. Fráze „frajeřina zebe“ mě nedává moc smysl od doby co kroj nosím. Spíš je mě v kroji často docela teplo. Je to asi taky proto, že dřív se chodilo především bos, boty se šetřily a obuly se až před branami měst. Proto ponožky a boty vlastně patří spíše k zimní výbavě.

6)      Provizorní kalhoty

V případě, že ve finále plánujete mít jako součást kroje i opasek vyšívaný pavím brkem, pak je jasné, že Váš kroj ponese odkaz vyššího selského stavu. V tomto případě se dle mého nedá diskutovat o látkových kalhotách a potřebujete kožené! Opravdu kvalitní a zároveň skutečně autentické kalhoty jsou však vcelku náročný oříšek. Doručuji v první fázi pořízení cenově co možná nejlevnější imitace krojových kalhot. Zajděte do sekáče, kupte kalhoty, které Vám sedí a mají rozumnou barvu. Pak někoho přemluvte ať vám to zkrátí pod kolena a nějak hezky nohavice zakončí přezkou s knoflíkem. Opravdovým kalhotám se budu věnovat dále.

7)      Vlněné návleky

Jedná se o součást kroje, která se nám do výbavy vloudila spontánně, avšak velice rychle zdomácněla. Vychází z prvotního účelu pořízení našich krojů, sváteční historicko-lyžařské oblečení. První boty, které jsme k nedokončeným krojům oblékaly, byly kožené lyžáky. Když skombinujete, lyžáky, krátké kalhoty, sníh a mráz, je jasné, že něco chybí. Nechali jsme tedy uplést návleky z čisté vlny. Velice se osvědčily, jsou hezké, ke kroji se hodí a dokreslují jeho horský původ. Další výhodou je, že velice dobře zamaskují, neoriginální boty. Až později jsme zjistili, že návleky bývají v různých horských regionech Evropy součástí tradičního oblečení a je tak pravděpodobné, že se něco podobného nosilo i u nás.

8)      Boty

K většině krojů napříč republikou se oblékají všemožné variace na kožené vojenské holínky „uherky“. Jelikož my vycházeli z raného období, zvolili jsme "ohrnovačky", vysoké měkké kožené boty. Zalíbila se nám možnost ohrnout boty nad kolena a tím chránit nohu při průchodu v závějích. Také nás inspirovalo to, že je mají obléknuté sochy na náměstí v Dobrušce i Novém Městě nad Metují. Tento druh boty vychází z jezdectví. Většina zakázek bývá vybavována s hladkou podrážkou, ovšem to pro náš účel není úplně vhodné. Chodíme po horách, sportujeme, proto jsme je nechaly podrazit pořádným traktorem. Zpětně musím říct, že takto koncipovaná bota byla opravdu vynikající volba. Boty to jsou příjemné a pohodlné nejen při chůzi, ale například i při řízení auta. Pro letní období plánujeme vytvořit nějaké kožené sandály na bosou nohu. Při pořizování kroje jsem měl možnost poznat mnoho řemeslníků z různých oborů. Byli mezi nimi lepší i horší. Ale jednoho si dovolím zmínit pro mimořádně kvalitní práci. Neznám lepšího ševce, než je pan Hýža ze Zlína. Jeho boty jsou to nejlépe padnoucí, nejpříjemnější, co jsem kdy měl na noze obuté.

9)      Kabát

Rozhodně patří ke sváteční výbavě. Dříve takovýto kabát neměl každý, býval třeba jen jeden na celou vesnici a půjčoval se pro mimořádné účely.  Máme ho vyrobený z kvalitního černého sukna. Má lněnou podšívkou a samozřejmě stojatý límeček. Dlouhý je pod kolena, malinko překrývá boty, aby do nich nepršelo. Na zádech je opatřen rozparkem zhruba do pasu, kvůli jízdě na koni. Široké lemy na rukávech zároveň slouží jako kapsa na dopisy, či dokumenty. Límeček, manžety na rukávech a kapsách jsou zdobeny výšivkou. Součástí kabátu je také vyšívaný proužek sloužící jako přezka kabátu u krku, aby jej bylo možné nosit jen přehozený přes ramena, když je teplo. Kabát má čtyři kapsy, dvě náprsní a dvě vnější. Knoflíky jsou stejně jako u vesty hladké „stříbrné či zlaté“ blimburáky.

10)  Opasek

Je šperkem pánského kroje. Symbolizuje společenský statut a movitost majitele. Detailně jsem se o opasku zmiňoval v minulých článcích, tak nemá cenu se již opakovat. Sváteční kroj bez opasku jako by nebyl. Východočeský opasek je široký, kožený, s kapsou na cennosti, zdobený ornamenty vyrobenými z pavího brku, pergamenu, nebo kovu a měl by být zakončený zdobeným darmovisem. V případě, že jste se s Vaším krojem dopracovali až do této části, rozhodně neuvažujte o nějakém levném a rychlém řešení. Neexistuje! Náhražky jsou dobré maximálně pro divadlo. Je-li pro Vás kroj opravdu srdeční záležitostí, nezbývá než obětovat pro jeho pořízení veliké množství času a peněz. Takový opasek Vás však rozhodně přežije! Doporučuji se alespoň částečně podílet na jeho výrobě a opravdu puntičkářsky hlídat kvalitu výšivky v případě, že si jeho výrobu zadáte. Když si ho budete vyrábět sami, počítejte s tím, že nějaký ten zimní večer na to padne, ne-li několik zim…  Díky tomu však získáte k Vašemu kroji opravdu hluboký vztah. Pozor, důvodem, proč jsem si nakonec opasek sám vyráběl byl vlastně prostý, smutný. Je zde několik současných řemeslníků deklarujících že to umí, ale s kvalitní prací jsem se moc nesetkal, tak mějte oči otevřené ať nenaletíte!

Pávy chovám, mám ta zvířata rád, snad se to trošku odráží i v mé tvorbě…

11)  Kalhoty

pořízení kvalitních kalhot sice není tak náročné jako pořízení opasku, ale doporučuji se tím zabývat teprve až když vlastníte opasek. Nastane přirozený názorový vývoj a nevyhodíte peníze za něco, co by Vás později netěšilo. Jakmile začnete nosit kožený opasek, zamilujete si pohodlný materiál. K opasku vyšívanému pavím brkem dle mého kalhoty vyrobené z plátna, dyftýnu atd., vůbec nepatří! Hlavním nositelem těchto opasků byl vyšší selský stav, sedláci případně formani. Forman by dlouhou cestu za deště v látkových kalhotách šeredně odstonal. Dokonce v dnešní době se kožené oblečení u lidí, kteří pracují s koňmi stále vyskytuje. Nenahraditelnost kůže zajisté potvrdí motorkáři, či ti z nás, spadnuvší při jízdě na jasankách, na umělém sněhu. Při svém bádání jsem nikde zmínku o látkových kalhotách nezaznamenal. Většinou je zmiňováno, že za slavnostní jsou považovány světlé kožené kalhoty. Světlá kůže je ta, která není barevně ošetřena. Poté co se kalhoty obnosily, mořily se do tmavších odstínů.  Na kalhoty opravdu jemňoučké se používala kozinka, na odolné pak hovězí kůže. V Rakousku a Bavorsku, se ještě vyskytují kalhoty vyrobené z jelenice. Myslím, že oblíbenost tohoto materiálu pramení především ze strany výrobců. Honitby nebývaly ve vlastnictví zdejšího venkovského lidu. Tedy autentické kalhoty by měly být vyrobeny z kůže dostupné v našich vesnicích. V případě, že plánujete vlastnit oblečení „vesnické lůzy“, pak lze použít lněné plátno nebo dyftýn. Dlouhé jsou pod kolena. Opatřeny padacím mostem, bez, nebo s chudší ozdobnou výšivkou. Nohavice stáhnutelné koženým řemínkem. Kalhoty mám upjatě celokožené včetně kapes, bez látkové podšívky. Stehy jsou na vnitřní straně zesíleny proužkem kůže. Výšivku jsem si nakonec vytvářel sám, protože se mě nepodařilo sehnat nikoho kdo by to byl ochotný realizovat hrubší nití… Rozdíl mezi kůží a dyftýnem je níže jasně patrný i na pouhém obrázku.

HOVRCH z.s. ( horolezci ) při nedělní procházce…

Foto: Michal „Frdas“ Martínek

Konzultace: Eva Tatoušková, David Blažek

Fotomodels: Kozlík, Dája

Odkazy na předchozí články:

http://www.hovrch.info/news.php?extend.756

http://www.hovrch.info/news.php?extend.757

http://www.hovrch.info/news.php?extend.797

Další článek by mohl být o ženském kroji….

David Adamský

Tel: 776 270 683